Tischbeinstraat 25

Alphonse Dresen, můj dědeček, pracoval u železnice v Maastrichtu jako vedoucí nákladního provozu. Jeho otec rovněž pracoval u železnice jako dispečer ve signalizační budce. Alphonse Dresen se narodil v Lutychu nizozemským rodičům. V roce 1912 se oženil s vdovou Christinou Lechnerovou, která měla jednoho syna. Z tohoto manželství se narodila dcera (moje matka) a další tři synové.

V říjnu 1926 se Alphonse přestěhoval do Wijcku v Maastrichtu. Bylo to blíže k jeho práci, v blízkosti skladů a vykládacích ploch. Můj dědeček mohl působit jako ideální špión, protože během válečných let mohl spočítat všechny přijíždějící i odjíždějící vlaky naložené zbraněmi. Pracoval pro hraběte de Liedekerke ve spolupráci s odbojovou skupinou Hannibalspiel, kterou tento hrabě vedl.

Alphonse pracoval hodně i mimo svou pracovní dobu. Jeho kolegové si toho začali všímat. Zejména blokové vlaky, které přijížděly do Maastrichtu mezi 18:00 a 19:00, s tanky a nákladními vozy, které byly přepravovány z Maastrichtu na západ. Alphonse si zapisoval poznávací značky a předával je hraběti de Liedekerke na tajném místě.

I pět dětí doma si začalo všímat, že jejich otec je tak často pryč. Otec jim však říkal, že si jde dát sklenici piva do nedaleké kavárny De Lelie. Tam se však setkával s hrabětem de Liedekerke, aby mu předal poznávací značky. Alphonse předával hraběti van Liedekerkeovi také texty z novin. Mimo jiné kvůli vzájemné výměně dopisů v odbojové skupině došlo ke zradě, možná i ze strany některého železničního zaměstnance. V každém případě byl na cestě domů spoután. Stalo se to 11. listopadu 1942. Alphonse na tuto chvíli připravil svou ženu Christinu. Alphonse byl převezen do vězení v Haarenu, nedaleko Vughtu.

Babička Christina spolu s mým nejstarším bratrem, kterému bylo tehdy sedm let, přinesla kufřík s čistým oblečením německému místnímu veliteli na Wilhelminasingel v Maastrichtu. Babička se ptala na svého manžela, ale žádné informace nedostala. Tato událost zanechala na mém bratrovi nezapomenutelný dojem. Tuto událost prožívá dodnes.

Babička Christina musela hodně vytrpět. Její dcera, naše matka, zemřela v roce 1941 ve věku 27 let na úplavici. Její syn byl v roce 1943 v Maastrichtu zasažen šrapnelem, který mu prošel tělem, a na místě zemřel. Její švagr Pierre Dresen, bratr Alphonse, který velel skupině RAF a sháněl vagony a výbušniny, byl v prosinci 1941 zatčen, deportován do koncentračního tábora v Neuengamme a následně 1. prosince 1942 popraven.

Babička měla u sebe tři vnoučata, která neměla matku; já jsem byl jedním z nich. Dvě vnoučata se musela vrátit ke svému otci, ten však pracoval. Nejstarší zůstal a má bolestivé vzpomínky na babiččin zármutek a dědečkovo zajetí.

Z vězení začala tajná korespondence – v košili a límečku

kravata w.c. stop papír s textem napsaným tužkou, který vložil do pytle na prádlo. Němci na to přišli. Alphonse byl převezen do Utrechtu, do ulice Gansstraat. Alphonse však pokračoval. Sehnal si špendlík a nyní jím propichoval Christině texty s věty jako: „Miluji tě… nebo… Vrátím se… nebo… Modli se… nebo… Zůstaň v dobré náladě… nebo… Doufám v brzké propuštění, dá-li Bůh. Tato poslední zpráva přišla 10. února 1943.

Viděl jsem tyto důmyslné vzkazy, je to dechberoucí.

11. srpna byly vyneseny rozsudky smrti nad 22 členy skupiny Hannibalspiel, nebo, chcete-li, Erkensovy skupiny.

Odbojářům byl přidělen německý právník. Chápete………

V listopadu 1943 byla celá skupina popravena, s výjimkou našeho dědečka, jemuž byl vynesen nový rozsudek. Poslal dopis své ženě v naději, že by nakonec mohl být propuštěn. K novému rozsudku došlo 27. listopadu. V ten den byl trest smrti opět vynesen. Dvaadvacátý odbojář ze skupiny Erkens byl přesto zastřelen. Dvakrát ho zvedli a stříleli na něj slepými náboji, aby ho zastrašili. Třetí pokus, 5. ledna 1944, byl smrtelný. Alphonse Dresen, ve věku 58 let a se zavázanýma očima, padl.

Po válce se jeho popel nepodařilo najít. V roce 1948 byl popel nalezen v německém Erfurtu a převezen do Maastrichtu.

V Maastrichtu se konal pohřeb Alphonse Dresena s černým kočárem taženým čtyřmi černými koňmi. Byl to oficiální pohřeb. V hale maastrichtského nádraží visí měděná deska se jmény odbojářů, mezi nimiž je i Alphonse Dresen.

Tento příběh byl přeložen automaticky a může obsahovat chyby.

Připomínáme zde

Je tady kámen poškozený, nebo chybí? Napište nám e-mail