Osud tří mladých Židů a připomínka kamenů úrazu V roce 1908 se v Německu narodil Siegfried Kanstein. Po bezstarostném dětství se přestěhuje do nizozemského Oisterwijku, kde v roce 1928 získá práci v továrně na kůže Adler & Oppenheimer. V roce 1938 získává nizozemské občanství a v roce 1940 se žení s Elisabeth Wolffovou, dcerou rodiny Wolffových z Arnhemu. Žijí šťastně v Oisterwijku, zatímco Elisabethina mladší sestra Cato pracuje jako sekretářka. S nárůstem židovské perzekuce v roce 1942 plánuje Siegfried s rodinou Wolffových útěk do Švýcarska. Ve Francii jsou však zatčeni a internováni v táboře Drancy. Dne 11. listopadu 1942 jsou převezeni do Osvětimi, kde jsou ihned po příjezdu zabiti. Siegfriedovi bylo 34 let, Elisabeth 27 let a Catovi 23 let. Elisabethini rodiče a bratr Max přežijí válku v úkrytu v Belgii. Po válce se Max vrací do Nizozemska, kde se s brigádou princezny Ireny účastní osvobozování země. Před jejich domem v Oisterwijku byly umístěny tři Kameny úrazu na památku Siegfrieda Kansteina, Elisabeth Kansteinové-Wolffové a Cata Wolffa. K dispozici jsou videa a rozhovory, které jejich příběh připomínají a sdílejí.
Tento příběh byl přeložen automaticky a může obsahovat chyby. Zobrazit anglický text
