Jean Daligault se narodil v Caenu v roce 1899 a stal se katolickým knězem a umělcem. Po německé okupaci Francie se připojil k hnutí odporu a 31. srpna 1941 byl zatčen ve Villerville. Jako vězeň programu „Nacht und Nebel“ byl držen v několika nacistických věznicích a táborech, mimo jiné v Hinzertu, Trevíru a Wittlichu. Navzdory mučení a strádání tajně vytvářel kresby a sochy dokumentující život v táboře a týrání. Některá díla přežila díky spoluvězňům. Krátce před osvobozením Dachau tam Daligault v březnu nebo dubnu 1945 zemřel; přesné okolnosti zůstávají nejasné.
Karl-Heinz Scheurer, narozený v Koblenzi v roce 1916, vyrůstal v nefunkční rodině a většinu svého mládí strávil v ústavní péči. Poprvé byl označen za „problémového“ ve věku 14 let a v roce 1937 byl zatčen. V rámci nacistického trestního soudnictví nebyli lidé jako Scheurer souzeni podle svých skutečných činů, ale podle stigmatizujících kategorií, jako například „asociální“ nebo „vrozeně slabomyslný“. V roce 1938 byl poslán do věznice ve Wittlichu, jejíž „kriminálně-biologické“ oddělení ho pomohlo vtáhnout do smrtelného koloběhu pronásledování. Byl násilně sterilizován a přesunut do různých ústavů, včetně Dürenu a Waldheimu, kde byl 16. dubna 1941 zavražděn v rámci nacistického „eutanazijního“ programu.
Tento příběh byl přeložen automaticky a může obsahovat chyby. Zobrazit anglický text
