Aleksy Jagla (1920–1942) se narodil ve Wieniec v Polsku a za nacistického režimu byl nucen pracovat v Saalfeldenu v Salcbursku na statku v Marzonu. Dne 8. ledna 1942, ve věku 21 let, byl popraven oběšením v odlehlé lesnaté oblasti nedaleko Saalfeldenu. Gestapo ospravedlnilo jeho zabití tvrzením, že měl vztah s Johannou Blaicknerovou, „německou“ služkou pracující na stejné farmě, což nacistická rasová ideologie odsuzovala jako „rasové znečištění“. Ostatní polští nuceně nasazení byli donuceni být svědky popravy jako varování. Oficiální záznamy později zamaskovaly jeho smrt jako „náhlou srdeční smrt“.
Thomas Rieder (1911–1943) se narodil v Saalfeldenu jako syn železničáře a vyrůstal s deseti sourozenci. Měl jen málo školního vzdělání a od dětství pracoval jako pomocník na farmě, dělník v mlékárně, dělník v lomu, nádeník a pasáček na alpských pastvinách. Poté, co byl v roce 1940 krátce povolán k vojenské službě, byl propuštěn kvůli zranění kolena, ale později neohlásil vojenským úřadům změnu bydliště. Žil pod falešným jménem na odlehlých alpských pastvinách a byl opakovaně zatčen za krádeže a vyhýbání se registraci. Nacistické soudy ho vykreslovaly jako „nebezpečného recidivistu“, „antisociálního“ a jako osobu vyhýbající se vojenské službě. Dne 23. června 1943 ho Krajský soud v Salcburku odsoudil k trestu smrti. Žádost o milost byla zamítnuta a 30. července 1943 byl popraven v Mnichově-Stadelheimu.
Tento příběh byl přeložen automaticky a může obsahovat chyby. Zobrazit anglický text
