Willem Sons a Liesje (Elisabeth) Menistová se vzali v roce 1928 a v roce 1933 se přestěhovali do Sarphatistraat 195-II. Willem vyrůstal se sedmi sourozenci; jeho matka Rachel zemřela v roce 1925 a otec Emanuel v roce 1939, čímž byl ušetřen nacistické perzekuce, která později zničila celou rodinu Sonsů - nikdo ze sourozenců válku nepřežil, i když někteří vnuci ano. Liesje pocházela z rodiny se šesti dětmi. Její sestra zemřela v roce 1929, matka Klara zemřela doma v roce 1942, zatímco její otec Meijer, brusič diamantů, a téměř všichni zbývající sourozenci byli zavražděni během holocaustu. Willem pracoval jako obchodní zástupce s moukou a radil Židovské radě v oblasti zásobování chlebem, která jeho rodině udělila Sperre, dočasně chránící před zatčením, ale většina Sperre byla v roce 1943 zrušena. V květnu 1943 byla rodina donucena k nacistickému přesídlení do Krugerpleinu, což byla zastrašovací taktika, která nahradila deportovanou židovskou rodinu posílanou do Sobiboru. Během hromadné razie 20. června 1943 v jižním a východním Amsterdamu byli Willem, Liesje a jejich děti zatčeni, posláni do Westerborku a 29. června deportováni nákladním vlakem spolu s téměř 2 400 lidmi, včetně 482 dětí. Vlak dorazil do Sobiboru 2. července 1943 a rodina Sonsových byla téhož dne zavražděna.
Tento příběh byl přeložen automaticky a může obsahovat chyby. Zobrazit anglický text
