Andreas Storckel (1884-1945) žil na adrese Pleinstraat 127 a v době vypuknutí druhé světové války byl železničářem na penzi. Spolu se svou ženou Pauline Lefèvre a dcerou Annou se připojil k partyzánské skupině Fronty nezávislosti 34.
Jako veterán a hasič z první světové války se Storckel rozhodl zapojit do odboje. Jeho dům v Pleinstraat sloužil jako velitelské stanoviště odbojového hnutí. Rozšiřoval podzemní noviny, poskytoval úkryt významným odbojářům, jako byli François Daman a Godfried Dreesen, účastnil se sabotážních akcí a ukrýval munici. Jeho dům se stal centrem ozbrojeného odporu proti německým okupantům. Storckel byl také sousedem Hortense Damanové, která byla jako mladá dívka rovněž aktivní v odboji.
V únoru 1944 byl Storckel zatčen a uvězněn v pevnosti Breendonk. Dne 8. května 1944 byl deportován do koncentračního tábora Buchenwald. Tam zemřel při nucených pracích v solném dole 6. března 1945, necelých šest týdnů před osvobozením. Bylo mu 60 let a zanechal po sobě manželku, čtyři děti a dvě vnoučata.
Tento příběh byl přeložen automaticky a může obsahovat chyby. Zobrazit anglický text
