Nathan a Heintje byli věřící Židé, kteří vychovávali svých šest dětí (z nichž dvě zemřely v mládí) v židovských tradicích. Nathan byl aktivním členem židovské obce v Lochemu, předsedal spolku Gewre Talmoed Thora, který se zabýval studiem Bible, zatímco Heintje v roce 1922 sbírala finanční prostředky pro oběti pogromů na Ukrajině a byla předsedkyní spolku Bigdei Koudesj, který spravoval rituální předměty v lochemské synagoze. Mimo židovskou komunitu se Heintje v letech 1923-1935 angažoval v Městském výboru pro prevenci záškoláctví. V dubnu 1942 se Nathan a Heintje přestěhovali do Zwolle k dceři a zeti, ale o osm měsíců později byli nuceni přesídlit do Amsterdamu. Navzdory své práci pro Židovskou radu byli 25. května 1943 deportováni do Westerborku a poté do Sobiboru, kde byli po příjezdu 23. července 1943 zabiti. Stejný osud postihl téhož dne i jejich syny Manuela a Simona Philipa, zatímco syn Salomon byl zavražděn již dříve v červenci. Jejich děti Aaltje, Alexander, Rika a Rosette přežily válku v úkrytu.
Tento příběh byl přeložen automaticky a může obsahovat chyby. Zobrazit anglický text
