Elisabeth Andriesseová vyrostla ve Vlissingenu. Když jí bylo asi patnáct let, rozhodl se její otec přestěhovat do Belgie. V Antverpách se Elisabeth provdala za Poláka Pinkase Spiru a manželé měli syna Jeana. Protože zůstal v Belgii i po vypršení desetidenního povolení k pobytu, stal se Pinkas osobou bez státní příslušnosti. Vzhledem ke svému sňatku sdílela tento status i Elisabeth. V důsledku toho její rodina nesměla překročit francouzské hranice. Její rodiče a bratr Lou to však směli udělat. Odcestovali do Nizozemské východní Indie a nakonec skončili v japonských táborech. Elisabeth, Pinkas a jejich syn se vrátili do Antverp a žili na adrese Herculusstraat 1 v Berchemu. Na podzim roku 1941 se jim podařilo tajně dostat do svobodné zóny ve Francii. Ani tam však Židé nebyli v bezpečí. Vynaložili veškeré úsilí, aby mohli pokračovat v útěku.
Pinkasovi se podařilo přejít Pyreneje do Španělska. Elisabeth a Jean padnou do rukou nekalé sítě pašeráků. Jsou chyceni při prvním pokusu o útěk, ale za velké úplatky jsou propuštěni. Druhý pokus se jim stane osudným: jsou zatčeni a převezeni do Drancy. Odtud odjíždějí 76. transportem do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, kde jsou okamžitě zabiti. Elisabeth je 36 let a Jeanovi 6. Ingrid Vander Vekenová napsala strhující knihu "Verloren" (Ztraceni) o tragických válečných zážitcích Elisabeth Andriesseové a její rodiny. (Pelckmans, ISBN 978 94 6434 161 4).
Tento příběh byl přeložen automaticky a může obsahovat chyby. Zobrazit anglický text
